Turistický oddíl DÁLAVA

 Sešli jsme se na Dejvické v neúplném, leč pořád prima počtu. Kája s Martinem zaspali a ostatní Mravenci a Medvědi jet neměli, takže jsme se všemi Slony zamířili na nádraží na vlak. Prošla jsem celý vlak tam a zpátky, než jsem objevila Pepu s dětmi – zatímco jsem nakupovala lístky, sedli si úplně nakonec vlaku a já je pak nemohla najít.

 Ve vlaku jsme si zahráli hru na trénování hmatu – poznávali jsme poslepu to, co nám druhý psali prstem na ruku. Za správné odpovědi jsme dostávali části puzzlí, po jejichž složení vznikla otázka: „Co uděláš, když zákonem chráněné zvíře jí zákonem chráněnou rostlinu“ J Vaše odpovědi mě fakt bavili..

 Po cestě na Karlštejn jsme se proběhli s toaleťákem kolem místních obchůdků a pobavili se s pánem, co vyrábí v podhradí mince. Na nádvoří jsme se vyfotili a vrátili se na značku směrem k Velké Americe. Po cestě jsme hráli na Zmizíka, na Míšu a Ríšu a špendlíkovou válku proti Pepovi J. Cesta nám tedy utekla rychle a už jsme byli u prvního okouzlujícího výhledu na Velkou Ameriku. Pokračovali jsme dál kolem zatopeného vápencového lomu a na jeho druhém konci jsme se naobědvali a kluci blbli na velké hromadě štěrku. Tam jsme si i zasoutěžili a pak jsme dokončili pětikilometrový okruh a vrátili se k Dubu sedmi bratří. Zkusili jsme si náš postřeh při hře Elektrika Elektriku o čokoládu a vzhledem k nedostatku času a ušoupanejm nožičkám se již nevydali do Srbska, ale vrátili se zpátky na zastávku Karlštejn. Je potřeba zmínit, že po cestě jsme si dopřáli výtečnou točenou zmrzlinu, po který měl Matěj vousy jak ze žurnálu J. Cesta vlakem ubíhala rychle, za Rudova neustálého natáčení různých filmečků a jeho vlastní foťák. A z nádraží už jen šup do metra a pak šup do náručí rodičů, kteří si nás odvedli domů.

Účast: Terry, Pepa, Anička, Matěj, David ruda, Artur a Matěj

Ušli jsme: 13 km

Zapsala Téra