Turistický oddíl DÁLAVA

Sešli jsme se v půl deváté na Dejvické, a po chvíli čekání na Matěje jsme v úctyhodném počtu jedenácti dětí a dvou vedoucích vyrazili na Hlavní nádraží a posléze vlakem do Senohrab. Cestou se Báře podařilo splnit si u mě první úkol z Dálavanské pětky, z čehož mám radost a doufám, že všichni Sloni budou pokračovat v jejích stopách. Po výstupu z vlaku jsem udělala pár fotek jednotlivých členů, navzájem jsme se všichni představili, rozdělili se do dvou teamů a dali se do „souboje o Pečeť“. Po žluté značce jsme vyrazili na Zlenickou Hlásku, po cestě hráli různé teamové souboje a pod Zlenickou Hláskou si přečetli legendu o králi Artuši. No a sotva jsme vystoupali na kopec ke zřícenině Hlásky, tak jsme potkali barda, který nám řekl, že zde v lese není bezpečno, a že nás přes hrad provede. Přesto na nás ale zaútočil zlý lapka a nebýt statečného rytíře Hektora, tak bychom jistě byli všichni přinejmenším oloupeni. Hektor ale lapku odehnal a pak nás vyzval, abychom se cvičili v rytířství a sami se po jeho vzoru stali rytíři krále Artuše. Tím začala naše nová celoroční hra.

První z rytířských ctností, ve které jsme se cvičili, byla statečnost. Dostali jsme od rytíře štít a naším úkolem bylo ubránit se před nájezdem deseti útočníků. Utvořili jsme kolečko kolem bojovníka uprostřed a v daném pořadí po něm házeli papírové koule, které musel odrážet půjčeným štítem. Svou statečnost prokázali prakticky všichni, i když často pouze o vlásek. Po tomto náročném tréninku jsme se odebrali na Hlásku na oběd a poté zpátky dolů, na červenou značku a směrem do Čerčan. Zastavili jsme se ale celkem brzo na plácku u vody a zahráli si další hry, jak teamové v rámci souboje o Pečeť (Král a Šašek a další), tak i různé honičky, třeba na Pneumatiky :-). Pak už byl skutečně čas se do toho obout a chvíli šlapat, abychom v klidu stihli vlak. Oblíbenou hrou výletu se stal Zmizík, který během cesty proběhl několikrát a děti se stále dožadovaly dalších kol :-). Soutěž o Pečeť jsme vyhodnotili hned po příchodu na nádraží – vítězní Bíbrové si neodnesli nic jiného než studentskou pečeť. Ve vlaku po cestě zpět jsme potkali hodnou věřící paní, která dětem věnovala nějaké své básničky a kalendáře. Díky zpoždění vlaku jsme dorazili asi o deset minut později, a rychle se s rodiči rozešli do svých domovů.

Účast: Terry, Napínák, Kája, Honza, Helča, Dave, Lenka, Martin, David, Matěj, Kačka, Bára a Ruda

Ušli jsme: 7 km

Zapsala Terry